Jsou pojmy „přístup“ a „terapie“ antonyma? Aneb cesta k synergii

Každý, kdo někdy slyšel o C. Rogersovi, si ho na první dobrou spojí s PCA, Rogers = PCA. Neplatí to, bohužel, jen pro laiky, toto spojení vstoupilo do slovníku i lidí poučenějších, kolegů psychoterapeutů jiných směrů, lidí z akademické sféry ap.

Ale musím říci opět „bohužel“, neboť toto spojení, tuto zkratku, používáme i my – facilitátoři i absolventi „rogeriánských“ výcviků – přinejmenším u nás a na Slovensku. Pomáháme tím nechtěně fixovat zploštělý pohled na psychoterapeutický směr s dobře propracovanou teorií, nesmírně dlouhou řadou výzkumných prací a ještě delší řadou odborných publikací vydaných/vydávaných na všech kontinentech světa.

Léta strávená ve vzdělávání mi zploštělost tohoto spojení potvrdily a stále potvrzují. Utvrzujeme tím limitovaný a částečně nelichotivý pohled na náš způsob poskytování pomoci lidem. Přeloženo do češtiny – stačí prý být na lidi hodný, ať se děje, co se děje, neodporovat jim a ať se děje, co se děje, je podporovat. A když se k tomu naučíme ještě i „chápavě“ usmívat a hlavou „chápavě“ přikyvovat, je celá naše „kompetentnost“ dotvořena a stvrzena.

To, co teď napíšu, jsem nevymyslel, jen si to dovoluji převyprávět vlastními slovy. Tou nejdůležitější informací je toto: PCA (Person-Centred Approach), na osobu zaměřený přístup, NENÍ psychoterapie!!!

Přístup, approach, je jen přístup. Asi nejjednodušší a zároveň i jeho nejméně přesnou „definicí“ je, že je to schopnost obyčejného, vřelého, lidského spolupobytí/spolupobývání, a to v intimitě a otevřenosti ve vztahu s jiným člověkem – dotek lidského bytí. Nebo jen prostě – mít a projevovat opravdový zájem o člověka.

Posilováním spojení - přístup rovná se psychoterapie, zpochybňujeme vlastní erudici a není divu, že se někteří na naší práci „logicky“ dívají spatra. „Síla“ přístupu je výzkumem i praxí nezpochybnitelná. Přístup je ale bez znalosti konceptu celé teorie, během na sto metrů jen na jedné noze.

Když budeme posilovat spojení Rogers=PCA, pomáháme přístup (PCA) zaměňovat s terapií (CCT) a děláme medvědí službu i humanistickému pohledu na člověka, společnost a svět kolem nás. Neodolám chuti podat návrh, zadat úkol, vyslovit přání a poslat do světa jednoduchou rovnici – Rogers= PCA i CCT (a je tu nová zkratka - RPC). Jedno bez druhého, bez spojení přístupu (formy) a terapie (obsahu), nejde. Bez tohoto pevného spojení dochází k umenšení síly a efektivity naší práce.

V nadpisu je otázka, zda jsou tyto pojmy – přístup a terapie protiklady, opozita. Ne, nejsou. A jejich spojením při práci docilujeme při pomoci žádoucí synergie.

Odložil jsem na jindy přesnější odlišení pojmu „terapie“ od pojmu „přístup“. Nepustil jsem se do povídání o významu a nezastupitelnosti teoretického pozadí naší psychoterapeutické práce. Sázím na to, že absolventi a frekventanti našich výcvikových programů odpověď znají.

Pokud bude zájem, připravíme přednášku a koukneme se společně na téma trochu hlouběji. Proč? Protože mít jasno o základech této práce, přispívá k ukotvenosti a růstu naší profesní jistoty v tomto způsobu práce. Není nic špatného občas vyhovět „puzení“ kouknout, jak to

dělají „jinde“. Ale když už „pokukujeme“, jak to dělají „jinde“, tak proto, že hledáme inspiraci, jak aplikovat na daný problém to „NAŠE“, ne, abychom to „NAŠE“ nahrazovali tím „JEJICH“.

Zdar

PS: Určitě jste si všimli, že ve zkratce PCA je slovo „person“ – osoba, osoba ne klient. My máme v názvu výcvikového programu „klienta“, takže je tím přirozeně dáván akcent na CCT. Naštěstí při encounterových setkáních dostáváme dostatečný prostor ověřovat si terapeutickou sílu kvality vztahu člověk – člověk.

Máme akreditaci pro zdravotnictví. V něm se člověk změní snadno a rychle na klienta či pacienta. Pro nás je „klient“ či „pacient“ jen jiným označením pro člověka. V PCA je ukrytý pohled na člověka jako na člověka, ne jako na dg. nebo problém, který má být řešen. Humanistický přístup v praxi.